Tradičník

Od 1. prosince jsme každý den ubírali z adventního kalendáře jeden čokoládový zlaťák, a tak jsme se postupně dobrali až k poslednímu, než jsme se rozešli na vánoční prázdniny.
Na adventním věnci jsme zapalovali každý týden jednu svíčku a učili se ji sfoukávat.
Každý si rozkrojil své jablíčko, všichni tam měli hvězdičku, znamení zdraví a štěstí.
Louskali jsme ořechy, ochutnávali je, byly výborné. Pokud nám zůstala půlka skořápky, tak jsme ji použili jako lodičku.
Na vodu každý z nás položil plovoucí svíčku a pozorovali jsme, kam popluje, zda se neponoří. Nakonec všechny držely pohromadě u břehu, znamení toho, že v příštím roce se nic nezmění, budeme opět spolu v přátelství a toleranci.
Házení střevícem také patří k tradici, my jsme házeli přezůvkami, všem padla bota špičkou do třídy, hurá, nikdo neodejde.
Šupinky z kapra se dávají pod talíř, ale my jsme je na kapra lepili.
Zlaté prasátko jsme ještě nikdy neviděli, tak jsme si ho alespoň vytvořili sami pomocí světýlka.
Cukroví patří neodmyslitelně k Vánocům. My jsme pekli perníčky, které jsme postupně snědli, ale ochutnali jsme i cukroví upečené v jiných třídách a donesené od maminek.
Jako vrchol našeho tradičníku bylo rozbalování dárečků, měli jsme z nich velikou radost.