Šest let v křesle ředitele

Pane řediteli, končí vám šestileté období ve funkci ředitele a začíná nové. Jakých bylo těch šest let?

S jakými představami jste nastupoval? Naplnily se?

Nastupoval jsem s představou, že chci řídit školu, která je barevná, čistá a přátelská k žákům, rodičům i zaměstnancům. Že se staneme místem, kam všichni rádi chodí. Toto se z mého pohledu zcela naplnilo. Vždy když se procházím po škole, tak si říkám, že je mi tam dobře.

Co se vám podařilo? Na co nejraději vzpomínáte?

Společně s kolegy se nám podařilo školu změnit. V současnosti máme velké množství nového vybavení,poradili jsme si s prostorovými nevýhodami, například s průchozími místnostmi, nastavili jsme standardy vybavení.

Avšak nejraději vzpomínám na školy v přírodě, kde jsem si s kolegy zažil každodenní péči o naše žáky. Další vzpomínky mám na společné akce, především na Charitativní bazárky a společné malování prostor školy.

Co stálo nejvíc úsilí?

Myslím, že nejvíce úsilí stálo změnit vnímání školy rodiči, odbornou veřejností a samotnými zaměstnanci. První a nejdůležitější diskuse proběhla po mém nástupu. Společně s kolegy jsme mluvili o tom, jakým žákům chceme poskytovat vzdělání a jaké podmínky pro to potřebujeme. S tím se pojilo rozhodnutí, že chceme být školou, která daným žákům poskytne nejlepší péči.

Obával jste se něčeho?

Nejvíce jsem se obával přijetí ze strany rodičů a pedagogů a také seznámení se školskými zákony. Rodiče časem zjistili, že nejsem najatý na to, abych školu zavřel. To se mi ulevilo. S převzetím pozice ředitele mi pomohla Kamila Viktorová, která je koordinátorkou škol Diakonie ČCE. Zná odpověď na každou otázku.

Udělal byste stejná rozhodnutí? Čemu byste se vyvaroval?

Myslím si, že bych žádná rozhodnutí neměnil.

Jaké cíle jste si vytyčil na dalších šest let?

Na dalších šest let bych chtěl především udržet kvalitu výuky a společně s kolegy hledat cesty, jak efektivně pracovat s našimi žáky. Vyhledávat nové technologie, zavést supervizi.

Funkce ředitele je časově náročná, přináší vypětí, stres, stojí spoustu energie, na druhé straně radost z pocitu dobře vykonané práce. Jak odpočíváte, trávíte volný čas, máte čas na své koníčky a záliby?

Celé dny sedávám v kanceláři. Tak je pro mne příjemnou změnou potkání s kolegy. Ve volném čase hraji volejbal nebo rád vymýšlím stavební úpravy.

Nedávno jste oslavil půlkulaté jubileum. Přišli vám popřát nejen všichni učitelé a zaměstnanci, ale i žáci, kteří si tuto příležitost setkat se s vámi nenechali ujít. Jaký vztah k nim máte?

Musím říci, že mne přání kolegů a žáků k narozeninám zaskočilo a zároveň potěšilo. Žáky a kolegy vnímám jako srdce školy, to proč tuto práci dělám, co jí dává smysl.

Znáte všechny žáky a trávíte s nimi občas i svůj čas. Vzpomínáte na nějakou veselou či nezapomenutelnou příhodu s nimi?

Nedávno jsem přišel do družiny se svačinou, s kolegyní jsme se domlouvali na realizaci akce a najednou mi Lukáš ukousnul celou svačinu. Byl jsem tím dost zaskočený a překvapený. Od té doby si dávám pozor!

Máte nějaké přání pracovní i osobní do dalších společných let?

Abych neztratil nápady kam školu směřovat a udržel si nadhled při jednáních s rodiči a kolegy.

Přeji vám mnoho úspěchů, splnění všech přání a děkuji za rozhovor!

Věra Růžičková