Svatba jako terapie - Napsali o nás

Svatba jako terapie

Vystrojit psí svatbu může znít na první pohled jako bláznivý nápad. Jenže v tomto případě šlo naopak o skvělou ideu. Akce se totiž uskutečnila v rámci canisterapie pro klienty MŠ a ZŠ speciální Diakonie ČCE v Praze 5.
„Chtěla jsem, aby děti a klienti ze zdejšího stacionáře zažili situace, které není běžná. Abychom je vytrhli z jejich stereotypu. Naši klienti se jen těžko dostanou na párty nebo na svatbu, na vlastní už vůbec ne. Proto jsme jim přichystali jakousi výjimečnou zážitko­vou canisterapii, při které provdají svou psí kamarádku, fenku zlatého retrívra Florentis Phoebe De Salvia Apiana (po domácku Fíbí) za bernského salašnického psa Decamero­na Valeross Bohemia (po domácku Dekýs­ek), mladšího o tři roky,“ podotýká majitelka Fíbí, canisterapeutka Zuzana Padevětová.
Připravit takovou akci nebylo jen tak. Slavnosti předcházely měsíce příprav. Bylo nutné nechat vytisknout svatební oznáme­ní, proběhly námluvy i rozlučky se svobodou. „Byli jsme tu před dvěma týdny na zásnu­bách, aby se novomanžel seznámil s nastá­vající manželkou. Dovolil se paničky, požádal ji o tlapku, zadováděli si a zdá se, že si budou rozumět. Dekýsek nebyl vůbec nervózní, ale dnes je,“ směje se Decameronova majitelka Helena Rückerová s tím, že nevěstu pečlivě vybírala, byť je jiného „druhu."
„Znám nevěstu a jsem šťastná, že si ho vybrala, protože je úžasná. On se od ní může jenom učit. To víte, canisterapeutická fenka si zvolila úplně obyčejného psa, který je jen vycvičený, aby dovedl podat pac nebo si lehnout,“ směje se skromně.

Potomky neplánují
„Dnes budeme tančit, čeká nás svatební tanec podle ženicha a nevěsty,“ říká Zuzana Padevětová, která odvedla velký kus práce. Pekla svatební dorty, nachystala hostinu, sháněla závoj, vyráběla snubní prstýnky, upravovala svatební šaty, připravovala výz­dobu, zajišťovala veškerou organizaci. „O svatbě jsme přemýšleli rok, nejvíc práce nás čekalo poslední tři měsíce,“ říká Zuzana Padevětová s tím, že za svatbu dali asi čty­ři tisíce korun. „Je to takový náš dárek pro klienty,“ tvrdí a Helena Rückerová podotýká, že si v práci vzala dovolenou a na akci při­jeli do Prahy až z Hradce Králové.
Teď už je tedy vše připraveno, svatební hosté na svých místech, pan oddávající taktéž, poslední kontrola, jestli některý z novomanželů nesežral něco ze slavnost­ního stolu, poslední úpravy závoje, motýlka, neztratit prstýnky a jde se na věc. Dojemná svatební hudba, rozkvetlá slavobrána, čer­vený koberec, po kterém se už v doprovodu paničky řítí Decameron.
Za ním svědci, Lukáš – klient ZŠS Diako­nie ČCE a syn Zuzany, a bývalá žákyně v nádherných žlutých šatech, která nese svatební kytici. Nechybí ani družička. Ne­věsta už nervózně přešlapuje ve dveřích a čeká na pokyn. Konečně se dočkala a ele­gantním krokem s vlajícím závojem přichá­zí ke svému nastávajícímu. Očuchá si ho, ano je to on, můžeme začít, pane řediteli.
„Sešli jsme se tu se snoubenci,“ začíná pan ředitel svůj projev a pokračuje: „aby mohli společně běhat bok po boku, sdílet jednu misku, dva kartáče a někoho, s kým si společně zaštěkají, komu můžou věnovat svůj čas. Život nejsou jen radostné dny plné úsměvů, čeká vás nelehký úkol vybudovat harmonický celek vlastní smečky.“
S tou smečkou to nebude tak horké, po­tomky manželé neplánují. Nejen kvůli za­chování čisté rasy, ale i z důvodů Fíbina zdravotního stavu. „Fíbinka nemůže mít štěňata, protože v mládí musela po nemoci podstoupit kastraci,“ vysvětluje Zuzana Pa­devětová.
Po manželském slibu si vzájemně poda­li tlapky a vyměnili prstýnky. Prozradím, že Dekameron si to málem rozmyslel a okrouž­kování korálkovým prstenem s diamanto­vým F odmítal. Prostě raději chtěl vzít roha. Nakonec se zadařilo a pak už vcelku smíře­ně oba psi stvrdili vstup do manželství svý­mi podpisy – tedy barevným otiskem tlapky, Fíbí červenou, Dekameron zelenou.
Následovala společná slavnostní okruž­ní cesta kolem svatebčanů, kteří na novo­manžele házeli kvítka růží. Než nevěsta odhodila svatební kytici, ještě s ní v tlamič­ce krásně zapózovala fotografům. Klienti novomanželům pro štěstí vypustili balónky a paní Fíbí se za pomoci paničky chopila nože. Ne že by hned chtěla ženichovi uká­zat, kdo má navrch, ale aby slavnostně rozkrojila svatební dort.
Kdo by čekal, že se manželé budou vzá­jemně krmit z jednoho talíře, jak už to na svatbách bývá, mýlil by se. Při tomto poku­su, bylo okamžitě jasné, kdo bude mít v ro­dině hlavní slovo. Dekameron udělal mlask a na jedno polknutí slupnul celou porci. Fíbí mu za to vypila přípitek v podobě psího piva. Nakonec od klientů dostali ručně vy­robená přání a dárky jako prasečí uši, kosti na čištění zubů a mnoha dalších psích pa­mlsků.

Novomanželé usnuli
Pak už se jen hodovalo, tančilo a všichni se báječně bavili. Na klienty kromě rautu plného sladkostí čekal ještě sváteční sva­tební oběd – polévka s játrovými knedlíčky a svíčková. „Paní kuchařky nám vyšly vstříc a opravdu uvařily svatební menu,“ podotýká zástupkyně ředitele Věra Růžičková.
Manželé byli po ceremoniálu vyčerpaní, ale šťastní. „Jsem na něj hrdá, nezklamal,“ pochválila Dekamerona Helena Rückerová. „První dojmy jsou nádherné. Užíváme si to. Mě to se zvířaty baví,“ dodává. Také Zuzana byla naprosto vyčerpaná, ale i velmi dojatá. Dokonce natolik, že v samotném závěru se smíchem prohlásila: „Já se snad vdám taky.“

Michaela Jendruchová

Článek v příloze Víkend v Právu 13. 7. 2018