V Muzeu smyslů

Nejvíce se nám líbilo zrcadlové bludiště. Viděli jsme se tolikrát v zrcadlech, až zrak přecházel. Všichni zvládli ze zrcadlového bludiště najít úspěšně cestu, někteří úplně samostatně. Denisce se nejvíce zalíbil červený koberec s čínskou tematikou a důkladně si prohlížela obrázky na stěnách v nakloněné místnosti. Lukáškovi zůstával rozum stát nad tím, jak je možné, že v jedné místnosti je menší než naše vychovatelka Eliška, když ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Helenka dokonce vyzkoušela, jaké to je ležet na posteli s hřebíky a obětovala svou hlavu na tác s ovocem.

Muzeum smyslů zároveň s námi navštívili žáci běžné základní školy. Mohli by se od nás hodně učit, poněvadž slušné vychování je opustilo asi někde cestou. To my se chovali slušně, poslouchali jsme učitele a nezlobili (i když to pochopitelně také umíme). Oprávněně jsme se všichni pak mohli vyfotit s andělskými křídly.

Prozkoumali jsme všechny exponáty, prošli jsme zkreslenými místnostmi, které mátly naše smysly, a prohlédli si obrázky s optickými iluzemi. Výlet jsme završili svačinou v nedalekém parčíku.