"Škola života začíná u nás"

"Škola života začíná u nás"

"Škola života začíná u nás"

"Škola života začíná u nás"

"Škola života začíná u nás"

"Škola života začíná u nás"

Divadlo Glans ve Stodůlkách

14. září 2021

Je úterý 14. září 2021 dopoledne a děti nedočkavě poslouchají, kdy se ozve třetí zazvonění, značící začátek tolik očekávaného divadelního představení. No však si to představte. Téměř rok a půl k nám do školy kvůli kovidu nikdo nemohl a my jsme kultury i dalších setkávání nejen se spolužáky lační. A že bylo na co se těšit!

Přijelo k nám do školy potulné divadlo Glans s pohádkou „Pasáček vepřů“.

Divadlo Glans ve Stodůlkách
14. září 2021 - Divadlo Glans ve Stodůlkách

Netrpělivě jsme se shromáždili v tělocvičně školy, kam se už téměř nevejdeme. Tolik jsme za ty prázdniny (i ty kovidové) vyrostli a také se rozrostli. Když jsme utišili prvotní vášně z opětovného společného setkání i napjatého očekávání a utišili se, objevila se na scéně nádherná princezna Anička. Byla sice tůůůůze krásná, což ocenila především chlapecká část našeho publika, ale byla také velmi pyšná a rozmarná. Velmi se hádala se svým tatíčkem panem králem, který byl zase tůůůůze starý a unavený a na svou tvrdohlavou královskou dceru mu již nestačily síly. Její ustavičné odmlouvání a trucování ho přivedlo k nápadu, že je nejvyšší čas ji provdat. Žádný ženich jí však nebyl dost krásný, urozený, bohatý a kdoví ještě jaký, až se jednoho dne na zámku, kde se vzal tu se vzal, objevil pasáček vepřů. Věděl o princeznině chamtivosti po krásných a drahých dárcích, a tak z ní za jeden hrací džbánek a zlatý kotlík, vymámil spoustu hubiček, až jsme se všichni trochu začervenali. Jenže si představte, že je při tom všem hubičkování načapal sám pan král a svou královskou dceru i s pasáčkem vepřů vyhnal ze zámku pryč. Neobměkčily ho ani krokodýlí slzy a prosby samotné princezny.

Pasáček vepřů, jménem Ondra, se tak s princeznou Aničkou, které však pro její vrtochy a pýchu říkal Ančo či Andulo, což se jí samozřejmě nelíbilo a velmi se kvůli tomu durdila, odebral do nedaleké chaloupky v lese, kde mohli mít sice alespoň střechu nad hlavou, ale jinak téměř nic. Anča neuměla ani košťovat, rozuměj zametat, protože koště viděla poprvé v životě a nevěděla ani jak se drží, natož k čemu slouží. Ze zeleniny, kterou Ondra koupil na trhu a hub, které nasbíral v lese, se nejprve pokusila uvařit polévku ve vědru, ale bez vody. No dovedete si to představit? Ani nevěděla, co je hrnec a jak polévku uvařit. Tak zase musíme přiznat, že to byla opravdu skutečná princezna a zametat a vařit se princezny na rozdíl od nás neučí. Za to uměla přenádherně tančit a zpívat. A ty nááádherné šaty, které měla. Ááách, nejedno dívčí srdce po nich zatoužilo. Ale uznejte, že pro život v chaloupce to fáákt nestačí. Ještěže byl Ondra tak trpělivý a pomalu naši princeznu naučil nejen uvařit polévku a uklízet, ale také zašívat. Ale především ji naučil nemyslet jen na sebe. Už ji ani neříkal Ančo. Začal jí říkat Aničko a ona se začala více smát a méně poroučet a vztekat.

V chaloupce se jednou objevil starý chudý pocestný a vyprosil si na Aničce kousek chleba. Anička, to byla ještě spíše Ančou, mu jej sice dala, ale nehezky ho se slovy: „Už se nevracej!“, z chaloupky vyhnala. Když to vyprávěla Ondrovi, ten se rozzlobil a poslal ji do lesa stařečka najít a přivést, že se s ním o uvařenou polévku rozdělí. Jenže sotva Anička vyběhla do lesa, do chaloupky se vřítil onen žebrák, ale světe div se, nebyl to žádný žebravý stařeček, ale sám pan král. A světe div se znovu, on byl s Ondrou na Aničku domluvený, proto je ze zámku vyhnal, protože Ondra nebyl žádný pasáček vepřů, ale sám pan král Ondra ze sousedního království a když se dozvěděl o pýše a rozmarnosti Aničky, která se mu jinak velmi líbila, rozhodl se, že se touto malou lstí pokusí změnit její vrtochy, zdolat její pýchu a probudí v ní tu hodnou, laskavou a milou Aničku, kterou bývala kdysi dříve, než se stala unuděnou, smutnou a nešťastnou princeznou. A teď se div světe už potřetí, zrovna když si tatíček pan král liboval, jak se jim s panem králem Ondrou tahle lest vydařila, vrátila se Anička a všechno slyšela. A co myslíte, že se stalo? Zlobila se? Utekla a už nikdy nechtěla Ondru vidět ani o něm slyšet? Kdepááák. Anička už byla úplně jiná princezna než na začátku pohádky. Sice chvilku předstírala, že se hněvá, ale hned objala svého tatíčka pana krále a potom i Ondru a všichni se společně vrátili na zámek. A víte, co ještě? To určitě neuhádnete. Dám vám chvilku na rozmyšlení. Tak úúúúúž? Víte? Že nééé? No konala se přece velká a slavná svatba. Princezny Aničky a krále Ondry. A všichni se veselili a radovali. A my také. Hlavně tehdy, když jsme na konci pohádky zjistili, že jsme pozvaní na hostinu a královský oběd. Rychle jsme se rozutekli do tříd, no báli jsme se, aby na nás nějaké ty dobroty zbyly. A zbyly. A byly vynikající. Královské knedlo vepřo zelo bylo tak lahodné, že jsme si i několikrát přidávali. A to byl ten úplně nejvíc nejkrásnější konec pohádky, ale i školního dne. Děkujeme ti, divadlo Glans!