Déčko cestuje do pravěku

Třídní expedice se skládala z osmičlenného týmu. Po vydatné svačině jsme se oblékli, nazuli kvalitní obuv, na záda si dali batohy, které jsme si ještě stačili naplnit nezbytnostmi, jako jsou třeba bonbóny! Poté následovala porada a rozdělení se do dvojic. Rychlost našeho tempa nám udávala Anička s Romčou, v těsném závěsu byla děvčata Karča, Adélka, Káťa a Kája. Celou výpravu uzavíral jediný muž, a to neohrožený Józa, se svým doprovodem Dančou.
Cesta byla poměrně náročná! Museli jsme se vypořádat s různými nástrahami, které nám velkoměsto přineslo! Tou první nástrahou byly schody do metra. Ze začátku to vypadalo, že jedna z dvojic svou cestu předčasně ukončí, ale to bysme přeci nebyli prima parťáci, abychom tuto nelehkou zkoušku společně nezvládli! To už ale sedíme v metru, sledujeme, jak lidi vystupují a nastupují, jo a taky si občas musíme zacpat uši - v metru to totiž umí pořádně hučet! Další nástrahou byly eskalátory! Každý tým zvolil jinou taktiku nástupu - někdo vykročil s rozvahou, jiný si zase nelámal hlavu a v rozpažení připomínající né náhodou let orla mořského, rovnou ,,dosedl" na schody a už se hezky vezl nahoru...Panečku, to byla jízda!
Hlavní organizátorka expedice Katka vše dokonale naplánovala a tak jsme ani nestačili vstřebat všechny dojmy z metra a jezdících schodů, a užuž nám přijíždí tramvaj. Rychle sedáme na volná sedadla, stačíme udělat pár fotek, vyndat z pytlíku bonbóny na posilněnou a náhle slyšíme, jak hlas v tramvaji oznamuje naši výstupní stanici. Takže rychle docucat bonbóny, schovat je zpátky do batohu a trilobiti třeste se, jde Déčko!
V trilobitím muzeu to byla fakt paráda! Ocitli jsme se totiž v dobách dávno minulých. A co to slyšíme za prapodivné vrčení a dupání? To byl šavlozubec, který se užuž chystal, že nám skočí na záda. A co je to za zvíře s tím dlouhým rohem na nose? To bylo sedmimetrové elasmonstrum, teda vlastně elasmotherium. Nám ten prapodivný název sice nic neříkal, ale raději jsme se od tohoto pravěkého tvora drželi dál. No fuuuj! Co to tu tak smrdí? Anička si raději zacpala nos. To už ale Katka s Karčou, po důkladném prozkoumání a na základě informací od přítomného odborníka vítězoslavně hlásí, že se jedná o žraločí bobek!
Kolovaly mezi námi různé exponáty, třeba i stolička mamuta. Vše jsme si bedlivě prohlíželi, ale po chvilce jednomu z účastníků výpravy, konkrétně Josífkovi, ztuhl úsměv na rtech! Co se stalo? Že by další bobek? Ne!!! Něco mnohem horšího! Představte si, že v muzeu trilobitů mají opravdové čertovské uhlí! Čerty ale nikde nevidíme a neslyšíme, tak snad nám nic nehrozí!
To pravé dobrodružství ale začalo až ve vedlejší místnosti, kde se z nás stali opravdoví mistři v oboru paleontologie. Byl nám zadán veledůležitý úkol! Pokusit se najít v hromadě písku kosterní pozůstatky dinosaura. Vyhrnuli jsme si rukávy a chopili se štětců. Písek lítal všude vzduchem, někomu i do obličeje a vlasů, ale to nás přeci nemohlo zastavit! A to už někdo hlásí, že se mu povedlo odkrýt kus nějaké kosti! Hrabeme o to usilovněji, naše tempo trochu mírní paní učitelky. Po chvíli se před námi odkrývá třímetrová kostra dinosaura! Veškeré úsilí a námaha stály za to!
Svou návštěvu v muzeu završíme tím, že si vyrobíme odlité zkameněliny, které pak, podle vlastní fantazie vyzdobíme barvičkami. Uf, taková výroba není nic jednoduchého! Plni dojmů, zážitků a obtěžkáni vlastními výrobky, opouštíme muzeum. Cesta nám utíká jak po másle. Však ji máme hezky zmáknutou, tak už nás nemůže nic překvapit! Hladoví usedáme ke stolu a po výborném obědu přemýšlíme, koho to zmohlo víc? Jestli nás nebo paní učitelky...Zkuste hádat!