„Vážení cestující, omlouváme se za zpoždění, rychlík č. 651 ve směru Benešov, pravidelný příjezd v 9 hodin 15 minut, přijede do stanice Stodůlky na první nástupiště, kolej druhou. Prosíme, urychleně nastupujte, ať se doba zpoždění neprodlužuje.“

Takové hlášení jsme uslyšeli ve škole ve Stodůlkách ve čtvrtek 10. dubna 2025, protože se celá škola proměnila v jedno velké nádraží s kolejemi, nástupišti, čekárnou, výdejnou jízdenek, úschovnou zavazadel, probíhal další projektový den. Mohli jsme se svézt do jakékoliv stanice, ve vlaku cestovali turisté, rodiny s dětmi, dokonce i černí pasažéři, neboť jízdenky nám zkontrolovala paní průvodčí. Hladoví cestující se mohli občerstvit v jídelním voze a o naše pohodlí a bezpečnost se starali zaměstnanci drah – výpravčí, průvodčí, vlakvedoucí, strojvůdci, pokladní, posunovači a mechanici kolejových vozidel. Projeli jsme tunelem, přes přejezdy se závorami, míjeli jsme semafory a návěstidla.

V čekárnách jsme mohli sledovat nejznámější filmy s železniční tematikou, pohádky o mašinkách, pohrát si s modely vláčků, nakreslit a nalepit železniční mapu s hlavními koridory, vytvořit si vláček z písmenek svého jména a vyrobit nejdůležitější pomůcku výpravčího – výpravku čili „plácačku“.

Ve vlaku bylo veselo, společně jsme si zazpívali písničku „Jede, jede, mašinka“ s vlastními slovy.

Jede, jede, mašinka,
kouří se jí z komínka.
Všichni v kupé, jak jsme tu,
vracíme se z výletu.

Jede, jede, mašinka,
oddechnou si kolínka.
Za skřípění kolejí
svačina se dobře jí.

Jede, jede mašinka
koukáme se z okýnka.
Samá pole, samý les,
nádraží má každá ves.

Jede, jede mašinka,
už nás čeká maminka.
Dosvačit a přestat pít,
nestihneš pak vystoupit.

Jede, jede mašinka,
zůstane nám vzpomínka.
A v ní jedna písnička,
i když jenom kratičká.